Kořen
- většinou podzemní nečlánkovaný orgán bez listů, nemá kutikulu, průduchy, fotosyntetická barviva
-neomezený růst
-základ kořene (radikula) se objevuje jako první při klíčení semene
-roste ve směru zemské tíže (pozitivně geotropický)
-bez kořenů některé vodní rostliny (růžkatec, bublinatka)
-funkce:
-upevnění rostliny v substrátu
-příjem vody s rozpuštěnými minerálními látkami
-hromadění zásobních látek
-rozmnožování
-symbióza s mikroorganismy a houbami žijícími v půdě
-syntéza látek (aminokyseliny)
-výživa – heterotrofní →přísun asimilátů z nadzemní části
-kořenová soustava
=soubor kořenů jedné rostliny
1. kořen hlavní a kořeny postranní: nahosemenné a dvouděložné rostliny
2. svazčitá z kořenů vedlejších (adventivních) vznikajících po zániku kořene hlavního: jednoděložné rostliny
-A) stavba podélná (primární)
1. vzrostný vrchol – zóna dělivá
- na vrcholu čepička (calyptra) z parenchymatických buněk produkujících sliz;
ochraňuje dělivá pletiva a usnadňuje průnik kořene půdou
-ve střední části obsahuje kořenová čepička sloupek z buněk s přesýpavým škrobem, který reaguje na směr gravitace; některé vodní rostliny čepičku nemají ( pozitivní geotropismus)
-ve vrcholové části primární dělivá pletiva
2. prodlužovací zóna = elongační - buňky rostou (zvětšují svůj objem a prodlužují se)
3. absorpční zóna: buňky se diferencují v primární pletiva, zóna kořenových vlásků (tenkostěnné vychlípeniny pokožkových buněk)
4. pásmo větvení: kořen se větví
-B) stavba na příčném řezu
1. pokožka (rhizodermis)
-jednovrstevná bez kutikuly a průduchů
-za vrcholem kořene vytváří protažením svých buněk kořenové vlásky, jejichž soubor se nazývá kořenové vlášení a slouží k příjmu vodných roztoků z půdy, do půdy vyměšují výměšek kyselé povahy
-vzdušné kořeny epifytických rostlin mají pokožku vícevrstevnou, tzv. velamen (např.
epifytické orchideje, monstera)
-vodní rostliny a některé rostliny žijící v symbióze s půdními houbami (smrk, jedle) nemají kořenové vlásky
-pokud kořen druhotně tloustne, vzniká v pericyklu felogén, který začne produkovat druhotnou kůru
2. prvotní kůra (cortex)
-mnohovrstevná tvořená parenchymatickými buňkami
-stavba :
-nejvnitřnější vrstva endodermis má jednostranně ztloustlé buňky → ztížen průchod
patogenních látek do středního válce
-střední vrstva mezodermis
-vnější vrstva exodermis
3. střední válec (stéle)
-povrchová vrstva tvořena pericyklem (latentní meristém), dělením jeho buněk vznikají postranní kořeny
-obsahuje cévní svazky, které jsou uspořádány radiálně; pokud obsahují kambium kořen druhotně tloustne a mění se druhotně v typ boční (nahosemenné a dvouděložné R)
- ve středu parenchymatické buňky tvořící dřeň
-přeměny (metamorfózy) kořene
-kořeny slouží i k dalším funkcím kromě základního upevnění v půdě a příjmu vodných roztoků
1.-hromadění zásobních látek
→kořenové hlízy (zároveň slouží i k rozmnožování) jiřina, orsej
→bulva (ztloustnutí kořene a stonku) miřík celer, řepa cukrovka
2. haustoria: poloparazitických a parazitických rostlin, které slouží k průniku a čerpání látek z cévních svazků hostitele
3. vzdušné kořeny: příjem vzdušné vlhkosti, tropické epifyty
4. příčepivé kořeny: přichycení k podkladu, břečťan popínavý
5. dýchací kořeny (pneumatofory): otvory se přijímá vzduch, který aerenchymem postupuje
k podzemním částem rostliny, tisovec, Avicenia
6. sloupovité kořeny (chůdovité) : upevnění rostliny, fíkovník bengálský, smrk, jedle
7. stahovací (kontraktilní) kořeny: zatahování rostliny hlouběji do půdy vlivem svého zkracování (narůstáním nových cibulí by jinak dostala původní cibule na povrch půdy), cibuloviny
-epifyt: rostlina rostoucí na jiných rostlinách, nekoření v zemi
-využití, význam:
-kořenová zelenina (mrkev, petržel, pastinák, celer, křen etc.)
-řepa cukrovka
-krmivo pro dobytek (krmná řepa)
-náhražka kávy cikorka (čekanka)
-zvyšování kvality půdy symbiózou bobovitých rostlin a hlízkovými bakteriemi, které váží
vzdušný dusík a převádějí ho na organickou formu
-drogy pro farmaceutický průmysl (rulík, reveň, andělika)